Zdroj úvodního obrázku: E-shop allwrite.com

Možná znáte originální příběh o vesmírném peru. Jestli ne, tak vám ho raději hned na začátku povím: Když se Američané poprvé dostali do vesmíru, tak zjistili, že klasická pera ve stavu beztíže nefungují. A tak začal mnohaletý program s rozpočtem milionu dolarů, co na konci svého výzkumu vyvinul kosmické pero schopné psát na všechny povrchy a i ve stavu beztíže.

A Sovětští kosmonauti dál vesele používali tužku…

Jako všechny takové mýty, je i tento příběh založen na mnoha pravdách, které ale byly překrouceny do takové podoby, že konečný příběh v zásadě není pravda. I když jsem jako malý kluk na rakety kreslil jedině „CCCP“, aniž bych věděl, co to znamená, tak genialita inženýrů ze Sovětského svazu poněkud pokulhává….

Pojďme se na daný příběh podívat trochu pod lupou. Ano, je pravda, že klasické psací pero nebude ve stavu beztíže fungovat. Normální pera spoléhají v dávkování inoustu na gravitaci a tudíž v mikrogravitaci na oběžné dráze opravdu nenapíšou ani čárku. Ale s tou tužkou je to složitější.

Sendvič, co málem zabil celou posádku

V počátcích kosmických letů se problém zásobování řešil jednoduše: Jak američtí astronauti, tak sovětští kosmonauti přežívali na orbitě za pomocí předmixovaného jídla. Možná vám ovocná kapsička připadá jako zajímavá mňamka, ale zkuste si na tom přežít týden…

To samé napadlo Johna Younga, když na palubu kosmické lodě propašoval sendvič.

Gus Grissom a John W. Young na palubě Gemini 3. Zdroj obrázku: NASA

Když máte vyhlídku na týden na mixovaném pyré, tak možnost se do něčeho zakousnout vypadá velmi lákavě. No, co by se mohlo stát, že?

To je on, sendvič co málem zničil jednu raketu. Zdroj obrázku: CollectSpace.com

Jak nadpis napovídá, tak tohle opravdu nebyl ten nejšťastnější nápad. Jakmile se John do výše zobrazeného sendviče zakousnul, tak se z něj rozdrobilo nepočítaně malých drobečků, co se rozlétly po celé kabině kosmické lodi … A začaly vlétávat do životně důležitých systémů na palubě.

I tužka vás může na orbitě zabít

To samé platí i pro klasické tužky. Hrot tužky je z uhlíku, který je mimo jiné velmi vodivý. A jakmile se píše tužkou, tak se z tuhy odlamují nepatrné štětinky, které opět poletují všude po kabině.

Tužka Johna Younga, i s cenovkou. Video zdroj na konci článku.

Mnoho přístrojů má obnažené spoje, takže nechtěné propojení obvodů bylo naprosto možné. A samozřejmě takový nechtěný spoj může způsobit nevelké potíže.

Další podklad ke zrození mýtu vidíte na obrázku. I Američané používali klasické tužky při svých kosmických výpravách. Ovšem mise do vesmíru byly velmi přísně sledovány širokou veřejností, a to včetně jejich rozpočtů. Sověti si tady můžou oddechnout, tam se ututlalo leccos…

Když se pozorný kontrolor začetl do rozpočtu mise, tak zjistil, že jedna taková tužka stála 128 dolarů a 84 centů. Po započtení inflace to je 986 dolarů, což je zhruba 22 000 Kč za jednu tužku. Ač málokdo umí posoudit, kolik by asi měl stát palubní počítač kosmické lodi, tak cena přes dvacet tisíc za tužku ve vesmíru zní poněkud přemrštěně. To zas bude nějaká účelovka!

Vysvětlení tak vysoké ceny je nasnadě: Astronauti měli dost často nasazené kosmické obleky včetně neforených rukavic. A daná pencilka musela projít speciální úpravou, aby s ní šlo psát i při nasazených rukavicích. Ale i tak v mnozích lidech zůstala pachuť myšlenky, že když jsou tužky takhle předražené, za co ještě si NASA zarozhazovala z peněz daňových poplatníků.

Vynález kosmického pera

V sedmdesátých letech dostal Paul Fisher nápad na výrobu pera, které by doopravdy psalo i ve vesmíru. A výzkum a vývoj takového pera doopravdy stál milion dolarů. Ovšem nutno dodat, že ani dolar nešel z kapsy amerických daňových poplatníků a Paul si tento výzkum financoval sám.

Paul Fisher se svým vynálezem. Obrázek získán z videa na konci článku.

Dané pero má v sobě zásobník dusíku, který poskytuje tlak pro gel, který se aktivuje až když kulička pera začne jezdit po povrchu. Toto pero je schopné psát pod prakticky jakýmkoliv úhlem, na skoro jakýkoliv povrch a funguje dokonce i pod vodou.

Fisher věděl, že když své pero podpoří kreativní kampaní, tak se mu vynaložené náklady vrátí. Přeci jenom jsme v době, kdy cokoliv nálepkou „kosmické“ mělo ten správný zvuk. A ten zvuk mu ještě přidala oficiální přihláška jeho pera do programu Apollo. Třeba by pero dokázalo napsat něco i na povrch Měsíce?

Jeho přihláška dopadla dobře a NASA si objednala 400 vesmírných per.

A čím teda psali Sověti?

Výše už zaznělo, že psaní tužkou nebo pencilkou ve vesmíru není opravdu nejlepší nápad. Kromě toho, že je uhlík vodivý, je ještě hořlavý. A to v kyslíkové atmosféře kosmických lodí může způsobit opravdu velkou neplechu.

Sověti z bezpečnostních důvodů také opustili tužky a k psaní používali klasické voskovky. Jenomže i to nebylo ideální řešení, protože stále bylo potřeba se bezpečně zbavit vzniklého odpadu po psaní.

A tak si v roce 1969 Sověti objednávají 100 kosmických per a tisíc náplní od imperialistického Fishera.

Vesmírné pero tím vyhrálo závod o nejlepší psací zařízení jak na západě tak na východě.

A stálo to ten zmíněný milion? Ani náhodou! Jak Sověti, tak Američané dostali množstevní slevu a jedno pero stálo 6 dolarů.

Velmi děkuji za inspiraci kanálu Curious Droid, tento článek je volným přepisem videa na stejné téma: