Včera, 12.10.2019 ve Vídni padla hranice nemožného. První člověk na světě zaběhnul maraton pod dvě hodiny. Aktuální čas je 1:59:40,4. Ale nejedná se o oficiální světový rekord. O tom později.

Dostat se přes tuto metu vyžadovalo mnohem více technologií, než se může zdát. Samozřejmě, že na rekordu má lví podíl Eliud Kipchoge, Keňský běžec, který tohoto času dosáhnul.

Ale bez skvěle sehraného týmu by to asi ještě nějakou chvilku trvalo, než by se tento čas objevil. Jenže asi nebude trvat zas tak dlouho, než se tohoto času dočkáme v „reálných podmínkách.“

Čtyřminutová míle a Mount Everest

Výkon Eliuda se skolňuje s podobnou bariérou ve sportu, kterou nebylo možné dlouho pokořit – A tou bylo zaběhnout jednu míli pod 4 minuty. Bariéra je samozřejmě jak o fyzickém výkonu, ale i o tom psychickém.

Jakmile ale v roce 1954 tuto metu pokořil Roger Bannister, tak se najednou spousty dalších běžců dostávalo pod tuto metu.

Dnes se dokonce i stává, že trať dlouhou 1609 metrů pod čtyři minuty dávají i středoškolští studenti (na jednoho se můžete podívat i v dnešním videu).

U těchto bariér totiž platí, že co se jednoho dne zdálo nemožné, se postupem času změní na běžnou aktivitu, a tam, kde se na pokraji smrti kdysi vyškrábal jenom jeden člověk, se dnes v klidu vydá osmdesátiletá babička, a ještě se vrátí v půlce cesty zpět, protože si doma zapomněla brýle.

Fronta na Mount Everest, foto: Nirmal Purja, zdroj obrázku: Explorers Web

Technologie nutné pro rekord

Kromě precizně sestaveného tréninkového plánu použil tým kolem Eulida všechny dostupné vymoženosti, aby ukrojili i ty pomyslné setinky nutné k takovému výkonu.

Zaprvé, Vídeň nebyla zvolena náhodou. Vídeň se nachází jednak v relativně nízké nadmořské hladině, takže běžec má přístup k více kyslíku, ale samotná zvolená trať je velmi plochá, aby Eulid nemusel překonávat výškové rozdíly.

Vedoucí auta byla stoprocentně elektrická, aby nebylo nutné dýchat splodiny a před skupinu běžců vodící auto promítalo laserem vodící čáry, aby celá skupina udržovala přesné tempo dvou minut a padesáti sekund na kilometr. Ne víc, ne míň.

Na první pohled se dané tempo může zdát docela pomalé, dokud v dnešním videu neuvidíte „normální“ běžce, jak se snaží toto ďábelské tempo udržet alespoň minutu. Pro běžného smrtelníka se už jedná o tempo určené ke sprintu.

Proč to není světový rekord?

Při tomto pokusu bylo spousta věcí jinak, než je v „normálním“ závodě. Eulid sice běžel celou trať, ale doprovodný tým se na různé úseky střídal.

Zároveň tekutiny byly běžci předávány z jedoucího kola. Podle pravidel maratonu se má běžec občerstvovat tak, že si vezme pití ze stolku s občerstvením.

Dané pití pak tým pečlivě zvážil, aby se vědělo, zda má Eulid dostatečnou hydrataci.

Celý závod byl prostě ukázkou toho, že zaběhnout maraton pod dvě hodiny je fyzicky možné. Takže se možná na další oficiální trati dočkáme nového rekordu, který bude začínat jedničkou.

Eulid Kipchoge tak jako tak vstoupil do dějin a po zásluze má nejenom moji gratulaci